V oblasti prastarého kulturního a kultovního města Evory, kde už i staří Římané postavili chrám bohyně Diany, je množství různých památek – i z doby dávno předřímanské. Jsou tu památky z doby tzv. megalitické – dolmeny, menhiry, cromlechy neboli kamenné kruhy.
Září 2000. Čtyři kilometry před setkáním s kamenným kruhem, který ještě ani nebyl vidět, se mi udělalo divně. Jako kdybych dostala nějaký energetický šok – třásla jsem se a bylo mi zničehonic do breku. Bylo to něco jako silné dojetí bez zvláštních příčin. Za chvíli mne to přešlo.
Později jsem delší dobu seděla vedle u auta a dívala se jen z povzdálí na tu věc, které se říká megality. Cítila jsem nevysvětlitelný respekt a potřebovala se přibližovat pomalu. Ještě nikdy jsem vědomě u žádných megalitů nebyla.
Potom jsem šla blíž, mezi okrajové kameny, a udělala malý rituál, abych vstoupila do kontaktu se zdejšími bytostmi, abych je pozdravila a zeptala se na účel našeho setkání. Zjevila se mi nad kruhem zářící zlatá koule. Byl to anděl, komunikátor, ochránce a koordinátor sil tohoto místa, a ukázal mi silné záření v hranicích kruhu, které jako světelný sloup vychází z hlubin Země a mizí někde ve výši. Je zde místo vyvěrání sil Země i příjmu sil z kosmu a zásobuje energoinformačně celé okolí. Země se zde snoubí s Nebem.
Země je zde přítomna především svým ženstvím. I tento kamenný kruh je vchodem i východem do nebo z jejího nitra. Zde vyvěrá vědomí ZEMĚ a komunikuje s duchovními silami kosmických světů, s Nebem – partnerem. Určitá základní výměna je zajištěna postavením a energiemi kamenů, ale pokud jsou lidé schopni vědomě spolupracovat, jsou důležití pro přesnost, vyladění a určení energií. Hodily by se očistné meditace a zpěvy, eventuálně „tance energií“, merkaba.
Z kosmických světů zde pravděpodobně hrají velkou roli Plejády. Ale toto místo není jen branou mezi světy a dimenzemi jen pro Plejáďany, vyskytují se tu i návštěvy z jiných souhvězdí. Plochý kámen, který leží uvnitř kruhu, lze dobře použít jako „odstřelnou rampu“ pro své vědomí, má–li někdo chuť cestovat vzhůru.
Pozorováním přímo na místě lze zjistit změny sil při slunovratu, rovnodennosti či při úplňku a novoluní. Velmi čarovná atmosféra je tu především při úplňku, kdy jsou energie kamenů viditelně spojeny s měsícem – a nabíjejí se.
Mimo to má každý kámen své vlastní vědomí – své vlastní duchovní tělo – a určitý druh energie.
Všechny dohromady pak tvoří harmonickou jednotu různých sil. Mají v sobě zapsány vzory pro zdraví a pro harmonickou rovnováhu ve všech oblastech lidského bytí – společnost, viditelné i neviditelné okolí, časové cykly, komunikace s jinými světy. Každý z kamenů zastupuje určitý archetyp jako součást společenství – stařešinové, kněžky, léčitelky, cestovatelé, komunikátoři atd. Ten kruh kamenů je vlastně kruh „lidí“.
Kdo takové místo navštíví, může na sebe nechat kameny působit různým způsobem. Ony pak léčí tím, že předají svou energoinformační strukturu energetickému tělu člověka. Pokud o to někdo vědomě usiluje, je účinek větší. Nové vzory jsou pak člověku k dispozici a trvá to pár měsíců, než je plně zaintegruje do reality svého života. Tyto nové energoinformační vzory léčí člověka na všech rovinách – a doslova ho přivádějí k celistvosti tím, že rozšiřují jeho vědomí.
Protože je tu „místo otevřených dveří“ pro síly matérie i ducha, ovlivní tento aspekt mnohé návštěvníky. Není to tedy náhoda, když po několika měsících někdo zjistí, že má schopnost širšího vnímání a chápání než dřív.
ZNOVU U KAMENNÉHO KRUHU
Září 2001. Elementární bytosti jsem znala z loňského roku, kdy mi též dávaly rady ohledně bylinek a vysvětlovali, kdo jsou, jakou tu hrají roli, a vůbec jak je to tu myšleno. Bylo jasné, že jsme jim vzácní a milí návštěvníci.
Před rokem mi vyprávěli, že jsou tu už odjakživa. Reprezentují síly a moudrost elementu země, a jsou tu tedy pořád. Poslední staletí a desetiletí se stáhli více do země, ale nyní je Země posílá zpět nahoru, a to ještě více nahoru než byli původně, z důvodů přicházejících transformačních změn. Víc mi k těm následujícím změnám prý nemohou říct.
Dále mi vyprávěli, že prý byly doby, kdy lidé ještě patřili k přírodě jako její součást, znali rytmy Země i rytmy Nebe – kosmu, a řídili se podle nich. Věděli, že jsou Bůh – Duch, který se vtěluje do matérie, aby prožil život v těle. Měli stálé spojení se svým vyšším já, žili proto tvoříc – prožívajíc. Ale to bylo úplně na začátku, a ta hmota ještě nebyla tak těžká, tak hmotná jako nyní. Panovaly jiné časoprostorové parametry. S postupným zhmotňováním však přicházela i větší závislost na hmotě, a s ní i touha tuto hmotu ovládat. Tam, kde lidé a skřítci žili dřív v původní harmonii jako rozdílné bytosti v přátelství, začal zhmotnělý člověk tyto síly využívat a ničit. Proto se nakonec stáhli pod zem. Ale jinak se prý naučili od lidí mnoho věcí, jako např. hrát na housle, oblékat se, kouřit dýmku a podobné kulturní vymoženosti. Toliko skřítci.
Megality jako takové mne kupodivu tentokrát tolik neoslovovaly. Šlo jen stěží nastolit takový lidský kontakt s jednotlivými archetypy – osobami kamenů, jako před rokem. Měla jsem pocit jakéhosi strnutí a odchodu. To mne udivilo, a proto jsem se zeptala zlatého anděla kruhu, že co to znamená. Dostalo se mi vysvětlení, že chtějí ¨zemřít¨, tzn. uvolnit svá duchovní těla z materiálních těl kamenů a odejít do jiných sfér. – Chtěla jsem pochopit více, totiž, jak mám chápat, že v těch kamenech jsou lidé, kteří chtějí zemřít? Jak se tam dostali? Co si pod tím mám představit? – Podle výpovědi anděla, ochránce kruhu, byli tehdejší tvůrci vyspělé osobnosti, kteří šamanským způsobem dokázali zdvojit své duchovní tělo a jedno z nich dát do kamene (křemík – silicium – krystaly), aby v něm mohlo přetrvat věky a být orientací a léčbou pro lidi, chtějící se navrátit k harmonii se Zemí a Bohem. Pro dobu temna, kdy lidstvo bude muset hledat cestu ven ze slepé uličky, ve které se octne.
Kameny jsou tedy – mimo jiné – fyzická těla duchů našich předků, kteří tímto způsobem zachovávají své vědomí i moudrost pro nás. Aby nám pomohli v těžkých dobách. Láskyplní tisíciletí stařešinové.
Bylo mi líto, že chtějí odejít. Ale že prý chtějí být před očekávanými změnami na Zemi pryč. Že mají někteří takové úkoly, že potřebují uvolnit energie svého double-vědomí k jiným, důležitějším účelům. A že se nemusím bát o vědění, to tu zůstane – ale to teplé, lidské, citové, co mne s některými kameny spojovalo jako s dávnými dobrými přáteli, to zmizí.
Udělali jsme šamanský rituál, jak si to přáli. Tedy nejdříve jsme se k tomu nemohli nějak dostat, až začalo pršet a já věděla, že to je o nás. Že už čekají. Tak jsme honem začali, abychom nezmokli. Za chvilku už nepršelo, duchové z kamenů k nám přicházeli, postupně, děkovali nám a s některými jsem ještě hovořila, než se vznesli vzhůru. Oheň i buben i naše přání a modlitby dobře pomohly, neboť duchové byli šťastní a vděční za pomoc. Odešla asi třetina kruhu.
PODZIMNÍ ROVNODENNOST V KRUHU MEGALITŮ
V duchovní dimenzi tohoto kruhu bydlí obrovská Kobra. Je projevem, strážcem i učitelem, co se týče zdejších sil Země.
Dlouho jsem si lámala hlavu, co přesně a hlavně znamená časový bod podzimní rovnodennosti, ke kterému mne sem osud vždy přivede. Kobra mi ukázala, že jí tento den narůstají křídla a že se tím stává drakem, drakem pro štěstí. Křídla znamenají spojení s duchovními kosmickými světy. Je čas setkání jak na tomto světě, tak setkání mezi tímto světem a oním světem. Čas iniciací, čas smrti Ega, čas duchovního očištění a znovuzrození. Čas otevřených dveří. Čas láskyplného, ale i diplomatického setkání. Také je Slunce na 0° Váhy, čas, kdy každý sbírá zralé výsledky své práce a jde do setkání, nabídnout a přijmout.
Ráno lilo. Z Lisabonu přijela skupinka lidí k jejich rituálu. Anděl kruhu mi řekl, že máme udělat rituál v kruhu v 15 hodin, kdy bude svítit slunce. A že máme ty Lisaboňany na ten rituál pozvat. Skupinka však byla promočená, a tak jsme se po výměně pozorností (buchty, čaj, svíčky, tyčinky) rozloučili a oni odjeli.
Ve tři hodiny bylo slunce a spousty turistů. Tři autobusy a několik aut. Ale, ve tři je ve tři, tak jsme sebrali odvahu a šli s bubny a didgeridoo a se spoustou dalších drobnůstek do kruhu. Vystavěli jsme rituální kroužek se svíčkou, vonnými tyčinkami, vodou, kameny a s našimi dalšími drobnými dárky. I my jsme se chtěli nechat obdarovat silami a možnostmi tohoto místa, takže jsme si tam položili i objekty, určené k posílení a posvěcení, abychom si mohli síly kruhu vzít s sebou v malém domů. Zahájili jsme rituál zavoláním čtyř světových stran (čtyř elementů) a duchů Země i Nebe. Pak jsme propůjčili své hlasy tomuto místu k očistnému projevu, a zpívalo nám to tak, jak jsme to ještě nezažili. Pak dva bubnovali, a dva jsme šli „na příjem“.
Anděl kruhu nad námi a čtyři další velcí andělé okolo nás. Dělám MERKABU – aktivuji své světelné tělo a struktury Kristovy lásky. Zřetelně to tomu místu pomáhá v jeho působení, neboť i my zažíváme zvláštní energeticko-světelné stavy. Přitom mluvím s vědomím Země, kterážto se mi zjevuje jako žena se zlatými vlasy a nebesky modrým šatem. Ptám se na funkčnost kruhu, pokud všechna duchovní těla lidí z kamenů odejdou? Země mi odpověděla, že kruh bude mít stejnou sílu a stejné úkoly jako dřív – spojení Země a Nebe, energetické zásobování okolí, spojení s vědomím Země, elementární bytosti, Kobra. Ti všichni zůstanou, jen ti duchové lidí musí pryč.
Prý přestože většina schopností kruhu zatím zůstává, nachází se celý kruh v procesu rozpuštění a konce. Ještě několik málo let. – „Ale Země, jak můžeš ‚rozpustit‘ místo své síly, tvůj orgán? Co potom? Jak může zmizet místo síly?“
Odpověď bohyně byla: „Země je v akutních transformačních procesech, po kterých přijdou nová místa síly, nové struktury. Utvořeny podle mého návodu od ‚nových lidí‘, na nových místech a s novým obsahem. Magnetismus Země klesá a proto rozšiřuj merkabu, budete ji v příštích letech potřebovat. Bude potřeba mít schopnost vytvořit si vlastní elektromagnetické pole, až magnetismus Země nebude stačit. Blížíme se k bodu nula: konec a začátek. Je potřeba připravených lidí.“
Rituál jsme uzavřeli veselým bubnováním, které si přály zdejší elementární bytosti – skřítkové a víly. Radostně rejdili okolo nás.
Večer jsem usnula pro mne neobvyklým způsobem – okamžitě a nezadržitelně. Příští den odpoledne též. Cítila jsem léčivé energie, a že je musím v klidu vstřebat.
ZIMNÍ SLUNOVRAT 2001
Při první meditaci se dozvím, že bubnování v tento čas nemá moc smyslu – že bytosti, kterých se to týká, spí. A ke komunikaci s anděly buben potřeba není.
Jsem tu tentokrát s lidmi, kteří se rituálů neúčastní, takže jsem tu vlastně sama. Soustředím se tedy na své věci, a nechám si osvětlit mou životní situaci a změny, které mne potkaly. Cítím, že se můj život dostal pod jinou direktivu, na jinou kolej. Což je dobře.
Při jedné meditaci vidím průsvitného úctyhodného starce, který je vlastně Slunce – v těchto dnech umírá a zrodí se nový – dítě Slunce, nový rok. Říká, že na mne nezapomněl, a že s sebou bere některé věci, které už nepotřebuji. S sebou do smrti. Souhlasím. A děkuji.
Z cestovních deníků, šamanka Namu