KOMPLEX MEGALITŮ NA KOPEČKU U ODRINHAS
V Odrinhas, nedaleko historického městečka Sintra v Portugalsku, je kopeček s mnoha megality, uspořádaných do skupinek. Síly přicházející od Atlantiku pod zemí zde vyvěrají na povrch (síla Země), a usměrňovány pomocí megalitů (síla Ducha) působí do kraje. V megalitech je vtisknuta, vepsána idea, podle které se tyto síly ve svém působení řídí. To by bylo v principu.
Jaký je současný stav tohoto mohutného energetického rozvaděče? – Co se týče přicházejících sil od moře, jsou částečně blokovány podzemními sesutinami. Dříve zde byl energetický průchod pomocí podzemních vodních toků. Ale přesto je zásoba energie stále dost silná. Za to ideová stránka – totiž informace v megalitech – je značně poškozená a pomíchaná. Mnoho kamenů již není na svém místě, hodně jich je rozbitých, a hlavně – když je možno megality informačně nabít, lze je i informačně zabít, vlastně jsem chtěla říci – zablokovat.
Na východní straně například bylo mezi kameny velmi deprimující husto, dokud jsem neobjevila a neodstranila příčinu – byly v nich zakleté duše lidí. Po staletí byly tyto duše zadrženy, zavřeny do kamene. Nemůžu říct, že bych tomu přesně „vědecky“ rozuměla. Ale magie byla v určitých dobách velmi populární a hodně se s ní dělalo. Tyto duše zde byly většinou ženské duše a ti, co měli pocit, že je musí zde zavřít, byli muži. Patriarchální společenství, kdy ženy již neměly rovnocenné postavení – když neposlouchaly, byly nebezpečné, neboť často ještě znaly svoji ženskou moc. Proto musely být zaklety. Duše jsem modlitbou a vhodným šamanským rituálem pomohla uvolnit, aby mohly pokračovat ve svých životních cestách.
Na vršku jsou dva veliké kameny, které nazývám králem a královnou, jeden veliký eukalyptus, a ležící obdélníkový kámen, působící jako oltář. I toto místo je zatížené lidským neštěstím, děly se tu v minulosti nepěkné věci. Zatím jsme jej čistili rituálem pomocí zpěvu, ale není to ještě v pořádku. Toto místo ještě čeká na vyléčení.
Další léčení jsem prováděla sama s jednotlivými megality, ke kterým jsem měla přístup. Jedná se o jemnohmotnou energetickou práci, která se dá provádět pouze ve stavu láskyplné komunikace. Je to náročná práce, při které je potřeba jasné vědomí a koncentrace. Zatím jsem pracovala blížeji pouze se třemi kameny. Další stovka ještě čeká.
JAK SE U MEGALITŮ MŮŽEME INSPIROVAT PŘI ZAKLÁDÁNÍ NOVÝCH SPOLEČENSTVÍ?
Původní zdejší megalitická kultura byla svobodně matriarchální, což vyplývá z obrazů minulosti, které tu je možno zachytit. Pro začátek vynecháme otázku, kdo a jak zde tento energeticky – informační komplex, totiž megality, vybudoval. – Vidím megalitový kopeček jako kulturní a spirituální centrum širokého okolí. Do všech stran jsou roztroušeny menší vesničky, kde žijí lidé volně a dobrovolně – žíjí kde si vyberou. Sice to vypadá jako usedlý způsob života, ale není tomu tak úplně. Na stovky a tisíce kilometrů daleko jsou podobná centra megalitických kultur, a poměrně dost lidí a často bylo na cestách, aby navštívili a poznali své daleké sousedy, aby spolupracovali a aby se eventuálně mohli rozhodnout, žít jinde. Samozřejmě podle nátury jednotlivého člověka mohl někdo být více usedlý a necestovat, jiný pak stále a rád pendloval po světě. Spirituální stránka jejich života byla daná přírodními cykly, které byly považovány za svaté. Čas byl vnímán jako krajina – čas byl veličinou hlavně kvalitativní než kvantitativní. Čas měl svou hustotu, charakter, obsah, možnosti. Rozdílnosti kvalit času byly vnímány velmi pečlivě a svátky byly energetickými uzly v čase, různého druhu, podle něhož se s nimi muselo zacházet, neboť na tom byl závislý i výsledek. I prostor má svá energetická místa, i čas má svá energetická místa.
Jak tedy již bylo řečeno, někteří žili na místě, část obyvatelstva však putovala za setkáním, poznáním, a výměnou k lidem jinde, a též za důležitými úkoly, které se týkaly zachování rovnováhy sil na Zemi. Zde byly jejich trasy dané energiemi Země, ale též v tom rámci variabilní. Na vybraných místech jejich cest, která měla silovou a informativní působivost, tuto kultivovali, pečovali o ni a při daných příležitostech se tu setkávali s druhými kmeny. Některá z těch míst jsou ještě dnes poznatelná podle megalitických komplexů, menhirů nebo zvláštně působících skalních útvarů.
Protože o místech síly věděly mimo naší techno-civilizace snad všechny kultury, včetně rané křesťanské, najdeme na takových místech často i kaple a kostely, které byly staveny na místech, jež byla odpradávna svatá a uctívaná. Země má po svém celém „těle“ taková místa, místa vyvěrání a působení specifických sil, a moudří národové se vždy snažily o tato místa pečovat, kultivovat je a užívat je ku prospěchu harmonie celku. Méně moudří národové tato místa později i zneužívaly pro své mocenské účely.
Byly tedy skupiny lidí, řekneme kmeny, a ty se přátelily a setkávaly v určitých ročních dobách na určitých místech, např. na vánoce a letní slunovrat, nebo při jarní nebo podzimní rovnodennosti. Vánoce znamená původně „svaté noci“ a ty se slavily již dávno před křesťanstvím – jedná se o zimní slunovrat.
Měsíční fáze též hrály roli při vybírání místa a času, a též jiné hvězdné konstelace. Každé z těch svatých míst má své specifické energie, které se aktivují a modifikují podle stavu Země v určitém čase a podle hvězdných vlivů. Proto není úplně jedno, kdy taková místa navštívíme – muže to být na vrcholu jeho aktivace, nebo taky v době klidu. Podle toho má i silnější nebo slabší účinky.
Všechna ta různá místa jsou pak spojena dračími cestami, nebo-li energetickými liniemi. Je to nervový systém Země – má spoustu center, navzájem propojených a navzájem se regulujících, protože Země je jeden organismus. Nyní si snad dokážeme představit, jakou nerovnováhu vyvolají např. dálnice nebo přehrady, které nic z toho nerespektují.
Na místech častějšího výskytu megalitických staveb se v blízkém několikakilometrovém okolí nalézají ještě dnes kamenné zídky, které jistě již po staletí slouží jako hranice mezi pozemky, které ale měly v pradávných dobách jiný účel: byly to vodiče a rozvaděče energie. Dnes už jsou jen tu a tam zbytky, civilizace je za posledních sto let stačila z velké části zrušit. Ale představme si, že nejméně několik tisíciletí byly v provozu a sloužily svému původnímu účelu.
Kmeny všech částí Evropy se znaly. Věděly o sobě, někteří jedinci pak cestovali i do poměrných dálek, zatímco se jiní pohybovali po svých obvyklých trasách. Řeč nebyla překážkou, protože hlavním dorozumívacím prostředkem bylo to, čemu bychom dnes řekli telepatie. Přímý přenos, beze slov.
Hlavním životním pocitem byla radost, zvídavost, důvěra, zakořeněnost v Bytí. U dospělých pak i pocit zodpovědnosti za harmonický vývoj, za postoj vůči Zemi, za budoucnost. Vědomí a znalosti o energiích Země byly obšírné, protože byly tehdejšími lidmi vnímány tak jak vidoucí vidí očima. Též astronomické znalosti byly značné, ty zas byly doménou mužů.
Všeobecně probíhal život především na psychicko – duchovní rovině jinak než u nás. Život byl cenným darem, možností, zkouškou, tvůrčím procesem a hlavně – ve svém fyzickém vyjádření sice omezen, ale cyklicky se navracející, a ve svém duchovním vyjádření nesmrtelný.
Z cestovních deníků šamanky Namu