SLOVANI, RODNÁ VÍRA A JÁ 
Nemyslím si, že bych měla sklony k tomu, něčemu slepě věřit. Všechno si potřebuji vyzkoušet, probádat, jít do hloubky a zjistit podstatu věci.
Už před lety jsem se setkala asi s dvěma knihami o slovanských bozích, ale vůbec mne ty knihy neoslovily. Pak dlouho nic, až přišly do mého zorného pole SLOVANSKO-ÁRIJSKÉ VÉDY. Zaujalo mne to. Výpovědi v nich mi většinou připadaly správné, souzněly s mým cítěním. Akorát, co s těmi podivnými svastikami, kterým říkají OBEREGY, a ještě hůř, co s těmi „bohy“. Jako šamanka můžu mluvit s řekami, stromy, anděli i dušemi lidí, ale BOHOVÉ?! Co nebo kdo to má být?!
Nezbylo, než použít můj osvědčený nástroj poznání a jít na šamanskou cestu. Alej ště před tím jsem si koupila stříbrný přívěšek s oberegem, nazývaným „PERUNŮV KVĚT“. Hned po obdržení jsem ucítila jeho ochrannou funkci proti zlým silám, a jeho čisté vibrace.
Při šamanské cestě jsem tedy měla přívěsek u sebe. Pochopitelně se mi objevil Perun. Povídali jsme si chvíli něco o jeho funkci a o mé ochraně. To je soukromé, takže to nebudu rozepisovat. Nicméně přišel, i když na krátko.
V příštích cestách jsem potkala pár dalších, jako Ladu, Velesa, Živu. I to bylo spíš krátké a povrchnější, než předtím s Perunem.
První hlubší setkání jsem měla s KOLJADOU, bohem zimního slunovratu. Daroval mi jeho obereg KOLJADNIK, který se mi jako světelný točící se obrazec vtiskl do hrudi a v následujících týdnech a měsících změnil můj život. Podrobněji ZDE.
Tady bych chtěla ještě vysvětlit, co nebo kdo naši bohové jsou, tedy co jsem zjistila mým šamanským zkoumáním.
KDO NEBO CO JSOU SLOVANSKO-ÁRIJŠTÍ BOHOVÉ? A PROČ SE O NICH PÍŠE, ŽE JSOU TO NAŠI PŘEDKOVÉ?
Na jedné šamanské cestě jsem je požádala, aby ke mně přišli. Stáli tu pak přede mnou, bylo jich asi sedm. Věděli, že se jich potřebuji na něco zeptat, a věděli, že to předám dál. Potěšilo mne, že mne berou vážně.
„Děkuji, že jste přišli. Potřebovala bych zjistit, kdo vlastně jste, co si mám představit pod pojmem bůh a jak to, že máte být naši předkové. Jak si to mám představit?“
Bohové se mnou mluvili telepaticky, takže zde je jejich výklad, mými slovy:
Každý z nás je taková instituce, spolek duší s podobným zájmem. My jsme ti vaši zemřelí předkové, kteří dosáhli poznání, a po smrti se můžeme účastnit jakožto člen toho či onoho „boha“ na Vaší ochraně, pomáhat a radit vám. Naše činnost v tomto ohledu probíhá podobně, jako když vy pracujete v nějakém dobročinném spolku. Neděláme to stále a všichni, ale vždy je i tak spojeno hodně duší v jednom Bohu, aby ten mohl v případě potřeby plnit své poslání.
Páni, tak to mne tedy ohromilo! V tu chvíli mi to připadlo velice logické a souznělo to s mojí duší. Pěkné! Od teďka už naši bohové pro mne nejsou jakýmsi nepochopitelným abstraktem, ale živí, moudří a láskyplní lidé, kteří nám pomáhají! To je skvělé!
Pro mne, jakožto člověka, který už nesčíslněkrát mluvil a jednal se zemřelými, to není nijak nedůvěryhodné. Mrtví jsou také živí, jen jinde. Akorát, že ti zemřelí, se kterými jsem se setkávala a kterým jsem většinou pomáhala, byli prostě lidé s běžným vědomím, tudíž ještě ne na úrovni poznání, na úrovni bohů.
Ještě bych chtěla podotknout, aby to bylo jasné – tito naši bohové nejsou našimi pány, jsou naši přátelé, naši předkové, a v duchovním smyslu naši starší bratři a sestry. Nikdy vám nebudou nic poroučet, přikazovat, trestat. Jejich přítomnost ve vašem životě závisí na vašem pozvání, a pak vám budou radit, vysvětlovat, pomáhat – ale ta cesta je vaše a oni respektují i rozhodnutí, která nebudou v souladu s jejich radami. Respektují vaši osobnost jako rovný s rovným. A vědí, že každý musí jít svou cestou. Pokud na své cestě učiníte rozhodnutí, jejichž výsledek vás nepotěší, není to jejich vina nebo trest od bohů, ale je to výsledek kosmických zákonů (lépe řečeno konů), kterým je podřízen každý člověk.
Jestli doporučení a kony, které nám jsou zprostředkovány pomocí tradic a spisů o výpovědích bohů, platí i pro lidi jiného původu, nevím. V základě asi ano, a i oni budou mít podobné, sdělené zase jejich vlastní tradicí.
RODNÁ VÍRA
V našem původním jazyku znamená slovo VÍ-RA následující:
VÍ, VIE = vědět, znát
RA = světlo, poznán
Rodná víra by měla vést lidi ke zdraví, silným rodinám, svobodnému životu, radosti ze života, a tím vším zároveň i k poznání.
K tomu slouží různé svátky, tradice, obřady, a samozřejmě i písemnosti, které ovšem dnes už nemáme k dispozici. To však nevadí. Není to víra o věření, je to vie-ra, živá cesta poznání, tudíž v každém čase nová a aktuální.
Lidé hledají své kořeny z předkřestanské doby a proto se mnozí obracejí k různým slovanským spolkům.
Panteon bohů se u těchto různých společenství může lišit, ale v jednom se shodují – hlavním a jediným Bohem je Bůh ROD. On je jediný v tom smyslu, že všichni ostatní bohové jsou jeho součástí.
Další uznávaní bohové jsou především PERUN, VELES, LADA, SVAROG, DAŽBOG, ŽIVA, MARA, MOKOŠ, JARILO, CHORS a další.
Nejdůležitějšími svátky jsou čtyři, spojené se Sluncem:
KOLJADA – zimní slunovrat (bůh KOLJAD)
KOMOJEDICA – jarní rovnodennost (bůh JARILO)
KUPALA – letní slunovrat (bůh KUPALA)
TAUSEŇ – podzimní rovnodennost (bůh VELES (?))
Dalšími důležitými svátky jsou Perunův den letní a zimní, den Mokoše, dny boha Velese a další.