Můj známý Bílý had mne vystopoval v mé běžné realitě a hlásil se o slovo. No dobrá. Jdu tedy na šamanskou cestu.
Hned na začátku se nejprve řádně energeticky očistím koupelí v prameni a pak jdu s Bílým hadem. Dovede mne ke břehu moře, a hvízdne. Na to připlave ohromný mořský had, vystrčí hlavu nad hladinu a hlásí: Přestaňte už konečně používat ty plasty. Ničíte život. – A zase odplave.
Dám se tedy do hovoru s Bílým hadem. „No jo, ale všechno, co se zhmotní, má přeci původ v postoji lidí. Vím, že znečištěná voda zobrazuje znečištěné city lidí, nezdravé emoce. A že špinavý vzduch je obrazem našich špinavých, tzn. nesprávných myšlenek. Co jsou tedy ty plasty?“
„Jsou to vaše umělá přání a zklamání, když se nesplní. Vaše úplně zbytečná traumata. Podívej, když někdo ztratí dítě, nebo přijde o střechu nad hlavou, tak to jsou přirozená traumata, však víš. Ale když si někdo vezme do hlavy, že musí mít nějaké tělesné míry, a nechá se třeba operovat, a ono to nevyjde, tak to je takové umělé trauma. Zlo řídí do velké míry vaše média, vaše názory, a tím i vaše přání. Vyvolává ve vás úplně nesmyslná přání a touhy, a vy jste pak v depresích, když to nemáte. Přitom to není nic podstatného, přirozeného, ale ten váš umělý postoj vám ničí život.“
Poděkovala jsem hadovi, a slíbila, že to lidem řeknu.
Tak tady to máte.
Máte chuť se zamyslet, jestli třeba nemáte také taková umělá přání, cizím vlivem zasazené touhy?
Šamanka Namu
